Rovné příležitosti
Genderová socializace ve škole
Školy oficiálně mají odpovědnost za to, že žáci získávají znalosti a dovednosti potřebné k plnění nejrůznějších společenských rolí. Školy tento úkol plní především tak, že nutí žáky absolvovat nejrůznější studijní předměty, označované souhrnně jako formální kurikulum.
Genderová socializace ve škole
Zároveň však žákům vštěpují určité společenské, náboženské, politické a ekonomické hodnoty (tedy i názory na uplatnění žen a mužů v životě a představu o tradiční mužské a ženské roli, vštěpuje jim rozdílné požadavky na vhodné chování a vlastnosti mužů a žen, jak jsou stanoveny naší společností ), a to jak na explicitní úrovni, tak pomocí hodnotových sdělení ukrytých v materiálech užívaných při výuce tradičních školních předmětů. Tato hodnotová sdělení tvoří tzv. skryté kurikulum, jehož působením se žáci učí nazírat na svět určitým způsobem a učí se také, co mohou od tohoto světa očekávat pro sebe. To může ve svém důsledku u některých skupin žáků vést k nízkým studijním aspiracím. Studijní materiály, způsob komunikace učitele s žáky, školní činnosti ovlivňují představu žáků o sobě, světě a jejich očekávání toho, co mohou od světa očekávat, zvyšují či naopak snižují jejich sebevědomí a studijní aspirace, pomáhají budovat si představu o své budoucí kariéře.
Dívky a chlapci v procesu vzdělávání
Dívky jsou na základní i střední škole hodnoceny lepšími známkami než chlapci. Dívky vzhledem ke značné schopnosti adaptace často lépe splňují současné školní nároky. V úkolech, které se řeší podle předem naučeného postupu, a těch je v dnešní škole i přes všechny snahy o nějakou reformu školství pořád ještě drtivá většina, je úspěšnost dívek vyšší než úspěšnost chlapců. Do učitelova hodnocení také vstupují kromě samotného výkonu žáka i další faktory, jako jsou píle či chování žáka. Dívky jsou pro učitele méně problematické než chlapci. Známky dívek jsou lepší nebot‘ zahrnují kromě dobrého výkonu také hodnocení kladného přístupu ke školním povinnostem a k učiteli. Příčiny znalostních a dovednostních rozdílů mezi dívkami a chlapci jsou spatřovány v odlišném způsobu jejich socializace. Například u dívek jsou více rozvíjeny verbální komunikační schopnosti a chlapci jsou zase motivováni k řešení problémových situací (například hraním si se stavebnicí), čímž se rozvíjí jejich analytické schopnosti a zároveň i samostatnost. Dívky mají větší úspěšnost v jazycích, které jsou chápány jako oblast, kde jsou již tradičně úspěšnější dívky a chlapci v přírodovědných a technických předmětech, jež mají maskulinní orientaci. Bez ohledu na to, jestli je daný vyučovací předmět chápán jako více feminně nebo maskulinně zaměřen, mají děvčata ve všech předmětech lepší studijní výsledky, zatímco chlapci, i přestože v maskulinně orientovaných předmětech rozumí lépe probírané látce, mají horší prospěch. Dívky se také více učí memorováním.
Interakce žáků a učitelů
Učitelé, aniž by si to sami uvědomovali, interagují jinak s děvčaty a jinak s chlapci, a to jak ve stylu mluvy, frekvenci, tak i v obsahu. Učitelé mají i odlišná hodnotící kritéria na chování, vlastnosti, způsob mluvy a vystupování u dívek a chlapců. Pokud jde o frekvenci, tak chlapci komunikují s vyučujícím častěji bez ohledu na jeho pohlaví. Jedním z důvodů může být i fakt, že chlapci častěji odpovídají na otázky učitele, aniž by byli vyvoláni nebo se snaží na sebe upoutat pozornost, nezřídka nevhodným způsobem. A daleko méně jsou za toto nevhodné chování pokárání, než by tomu bylo u dívek. Další důvod tkví v socializaci dívek, kde jsou vedeny k tichosti a pasivitě, což by mohla být příčina, proč se dívky méně zapojují do diskusí ve vyučování. Dívky jsou v tomto směru podstatně stydlivější, bojí se odpovědět na otázku, pokud si úplně nejsou jisty správnosti své odpovědi a stydí se zeptat, pokud něčemu nerozumí. Nerovnost v komunikaci s pedagogy snižuje studijní sebedůvěru a ambice dívek. Typickým příkladem ztráty sebedůvěry u děvčat je podle Pipher ztráta vztahu k matematice na vyšším stupni základní školy. Matematika podle něj vyžaduje sebedůvěru, víru ve vlastní úsudek, což jsou přesně ty vlastnosti, které dívkám v tomto věku chybí. Chlapcům se sice častěji než dívkám daří navazovat komunikaci s pedagogem, ale také častěji vzbuzují jejich hněv. Chlapci jsou na základní škole daleko více trestáni a jejich tresty bývají tvrdší a nezřídka také vykonávány veřejně. Chlapci jsou totiž zlobivější, jelikož jsou v předškolním věku vedeni k průbojnosti a aktivitě, zatímco dívky k tichosti a pasivitě, což možná dívky lépe připravuje na školní prostředí a nároky školy, která klade důraz na plnění svých povinností a duševní sebeovládání. Chlapci jsou v útlém věku více chváleni za intelektuální výkon, kdežto u dívek se daleko více odměňuje příjemné vystupování, něha, upravený zevnějšek a sebeovládání. Je tedy možné, že raná socializace připravuje dívky lépe pro nároky školy, která klade důraz na duševní sebeovládání.
Separace podle pohlaví
Také způsob, jímž jsou uspořádány školní činnosti, ovlivňuje představu dětí o genderu. Učitelé často při výuce používají různých forem separace podle pohlaví: nechávají například děti nastupovat do dvojstupu nebo je rozdělují do dvou soutěžních týmů. Učitelé také přidělují dětem odlišné pracovní úkony: požádají například dívky, aby zalily květiny a chlapce, aby přenesli lavice nebo obsloužili technické zařízení. Učitelé používají nejen fyzické, ale i verbální oddělováni, běžné oslovují žáky chlapci a děvčata. Žáci se však také sami separují do skupin podle pohlaví. Pokud jsou děti společně na školním hřišti, chlapci zabírají při hře daleko více prostoru než dívky a častěji vnikají do dívčího prostoru a ruší činnosti v něm probíhající než naopak. Při společných hrách, chlapci často určují podmínky hry. Podobně jako společná hra na školním hřišti dává i spolupráce v malých skupinkách chlapcům příležitost uplatnit se ve vedoucí roli a zvyšovat si tak sebevědomí. Dívky, které jsou mnohem pasivnější a nechtějí se hádat, se podřídí jejich vedení, což oslabuje jejich sebevědomí. Popsané skutečnosti mají tři vzájemně provázané důsledky. Odrazují dívky a chlapce od vzájemné spolupráce, děti si zvykají cítit se lépe v kolektivu stejného pohlaví a dochází k posilování genderových stereotypů.
Volba studijních oborů chlapců a dívek
Někteří odborníci tvrdí, že genderové rozdíly v matematickém výkonu mají biologické příčiny. Chlapci jsou geneticky předurčeni k matematickým schopnostem a mají lépe vyvinutou prostorovou představivost, nebot‘ uspořádáni jejich mozku podporuje matematické myšlení. To je však jen polovina pravdy, v jejich orientaci na matematiku a technické předměty hrají velkou roli i sociální faktory. K rozvoji prostorových schopností dochází při sportovních hrách (hlavně míčových) a těm se chlapci věnují daleko více než dívky. K rozdílné výkonnosti v matematice přispívá i fakt, že slovní matematické úlohy jsou formulovány terminologií vztahující se převážně na mužský svět. Maskulinní orientace je patrná zvláště u počítačového softwaru, zejména u počítačových her. Výzkumy ukázaly, že učitelé nepodporují matematické schopnosti u dívek a chlapců ve stejné míře. Dávají najevo, že matematika je pro chlapce mnohem důležitější než pro dívky. Pohlavní rozdíly v zaměření na technické a přírodovědné či humanitní předměty se také výrazně projevuje při výběru dalšího studia. Dívky a chlapci si vybírají odlišné obory. Z údajů českého statistického úřadu vyplývá, že dívky mají na rozdíl od chlapců větší zájem o obory humanitní povahy, společenskovědního a pečovatelského charakteru, chlapci naopak o Rodově stereotypní myšlení společnosti jistě ovlivňuje volbu povolání děvčat a chlapců, například technické a přírodovědné předměty mají „mužský image“, což může být jedním z důvodů, proč si je děvčata v porovnání s chlapci téměř nevybírají.
Tento článek vznikl v rámci projektu ŽENA A ŽIVOT ... s reg. číslem: CZ.1.04/3.4.04/76.00341
Poznámka o autorovi
PaedDr.Mgr. Lucie Zormanová, Ph.D.
Ing. Monika Drozdová
Email: rovneprilezitosti@email.cz